Na cestě k abstrakci
"Míním,
že není zapotřebí malovat, kopírovat stromy, když cestou do výstavy je lidé
vidí lepší ve skutečnosti. Maluji, ano, ale jen pojetí, chceš-li synthese,
akordy a podobné."
/František Kupka v dopise Josefu Svatopluku
Macharovi
Národní
galerie Praha pořádala ve Valdštejnské jízdárně od 7. 9. 2018 do 20. 1. 2019
výstavu FRANTIŠEK KUPKA 1871 - 1957. S našimi žáky jsme se díky prostředkům SRPŠ zúčastnili animačního
programu, který tuto rozsáhlou retrospektivní výstavu doprovázel. Díky
chronologickému řazení Kupkových děl pro nás bylo snazší projít s ním od
symbolismu až k abstraktnímu projevu a lépe pochopit abstraktní umění jako
takové.
Cesta vlakem uběhla
rychle, a protože nám počasí přálo, vydali jsme se z Hlavního nádraží do
Valdštejnské jízdárny pěšky. Prahou nás provedla Královská cesta, na níž
jsme měli možnost shlédnout mnohé skvosty pražské architektury a porovnat
základní rysy jednotlivých uměleckých slohů. Poštěstilo se nám zaslechnout
jednu z více než 1100 melodií jedinečné zvonkohry v Jindřišské věži a
prohlédnout si nově zrestaurovaný Pražský orloj. Na Staroměstském náměstí jsme
také marně hledali to, co vrhalo stín na pražský poledník. Byl to
Mariánský sloup - stržený krátce po vzniku Československa rozvášněným davem.
Můžeme poděkovat prvorepublikové armádě, že tento dav usměrnila dříve, než
stihl, jak měl v plánu, naházet do Vltavy barokní sochařskou výzdobu Karlova
mostu. Mohli jsme ji tak se spoustou turistů na své cestě obdivovat i my.
Po příchodu k
Valdštejnské jízdárně nás překvapila dlouhá fronta zájemců o vstup na výstavu,
ale díky předem domluvené účasti na animačním programu jsme se jí vyhnuli.
Lektorka NG s námi nejprve prošla celou expozici s krátkými komentovanými
zastávkami u stěžejních Kupkových děl. Z nich si poté žáci v připravených
prostorách překreslili na průhlednou fólii vybrané části a ve skupinách se
snažili vhodnou kompozicí z těchto vystřižených kreseb na prosvětlovacích stolech
nebo na zpětném projektoru vyjádřit určitá slova, např. pohyb, klid
nebo rozrůstání. Po ukončení animační části jsme se vrátili do
výstavních prostor a v klidu si prohlédli všechny obrazy. Mnozí nevynechali ani
dokument o osobnosti Františka Kupky, který se promítal v zákulisí.
Odpoledne nás s mnoha kilometry v nohách odvezlo metro zpátky na nádraží, kde jsme příjemně unaveni a naplněni spoustou dojmů a zážitků nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.
"Sedněme do
vlaku! Venku je tak krásně! Jeďme se dívat na stromy, řeky, pole a vrchy - jsou
tak nádherné! A zároveň je odprosme za všechny ty urážky, jenž zakusily od
našich malířů."
/František
Kupka, Tvoření v umění výtvarném